Ačkoli historie fluorescenčních bělicích činidel v Číně není příliš dlouhá, jejich současné použití bylo široce vyvinuto. Bez ohledu na to, jaký průmysl potřebuje používat fluorescenční bělící činidla, fluorescenční bělicí činidla lze rozdělit na žluté světlo a modré světlo. Dále vás naučím metody použití fluorescenčních bělicích prostředků.
Obecně existují dvě použití modrých fluorescenčních bělicích činidel v plastech: suchá metoda a mokrá metoda.
Suché bělení znamená přidání určitého množství suchého prášku bělícího činidla přímo do vytvořených plastových základních částic. Nejprve se důkladně promísí s plastovými základními částicemi, a když extrudér dosáhne teploty tání plastu, směs se vtlačí do šneku, aby se roztavila, takže fluorescenční bělicí činidlo je rovnoměrně rozptýleno v tavenině a poté se provádí granulace . Tato metoda suchého bělení se používá hlavně pro bělení vstřikováním termoplastických pryskyřic, jako je tvrdý polyvinylchlorid, polyethylen a polypropylen, a operace je relativně pohodlná. Nevýhodou je znečištění rozptylem prachu.
Mokré bělení modrých fluorescenčních bělících činidel spočívá v přidání bělícího činidla k přísadám používaným při zpracování plastů a jejich přidávání v dávkách ve formě aditivních disperzí. Například při zpracování měkčeného PVC lze fluorescenční bělicí činidla přimíchat do 10% roztoku změkčovadla dioktylftalátu a přidávat po dávkách. Výhodou této metody mokrého bělení je, že snižuje znečištění prachem, nevýhodou však je, že často zvyšuje viskozitu vytvářeného produktu, takže je vhodná pouze pro bělení měkkého PVC.
